Přečtěte si

Článek z listopadového čísla časopisu Batul (11/2014)

 

V posledních 6 číslech našich článků jsem Vám dala základní manuál a náhled pro práci                  s aktivitami pro nejmenší od nalévání pití po praní prádla. Ale bez chápání reality a propojení toho, co skutečně v danou chvíli dítě potřebuje nelze myšlenku Marie Montessori naplnit. Mou snahou je nabídnout Vám reálný náhled, že účastní-li se děti běžného života v realitě, není cvičných činností navíc potřeba. Minulý týden jsem se dostala k zajímavému poznání skutečnosti, že pochopení reality není pro maminky tak jednoznačné. Není také pro mnohé z nás ani jednoduché přijmout, že potřeby batolat (dětí do 3 let) se zásadně liší od potřeb dětí ve věku 3-6 let. A že dřívější forma Montessori u nás není pro všechny děti stejná. I přesto, že v praktickém životě a v oblasti samoobsluhy a péče o okolí je stále co nabízet, ráda bych s Vámi v tomto čísle sdílela poznání maminky, která viděla, jak se Montessori používá v reálu, a která pochopila co skutečně je za propojením s realitou. Její slova přesně vystihují to, o co se s Mili Pažickou snažíme také na našich seminářích, které pořádáme právě pro osvětu Montessori pedagogiky v každodenním životě s malými dětmi doma i v komunitě školky.

 

Děkuji Ireně a je mým přáním, aby Vám i Irenina slova dodala důvěru v sebe samé a i Vy jste měly radost, že jste skvělé mámy!

 

Reference od paní Ireny Kubantové z Brna ;-)

 

"Tento víkend jsem v Brně absolvovala Montessori seminář Praktický život do 6 let pod vedením Mili Pažické. Přestože se metodou Montessori intenzivně zabývám přes 4 roky, chodím na semináře, čtu knihy a brouzdám na internetu, vyrábím doma mým 3 dětem pomůcky a nakupuji je v množství, že bych si mohla otevřít školku, byla jsem překvapena nakolik je moje představa práce s dětmi do 3 let odlišná od toho, co děti skutečně potřebují. 

 

Vždy jsem se snažila je doma nějak do práce zapojit, praktickou činnost jim nabízet. Pozorovala jsem cíleně, jaká práce je baví. Když se ale zpětně ohlédnu, nabízela jsem jim samostatnou činnost vždy později, než si o ni říkaly, anebo vůbec - s ohledem na chod rodiny, kdy se vždy a všude spěchalo. Klid na reakci dítěte, čas, který potřebuje, aby si uvědomilo, co se děje, moje děti nezažily v množství, které bylo potřebné. Honila jsem se a honila jsem je. Byla jsem frustrovaná, že dělají při své neobratné činnosti binec a já pak nemám čas se jim věnovat při hře, že nemám pro samý úklid a starost o jídlo čas si s nimi hrát, když je práce hotová. Nejdřív práce, potom zábava - to mi neustále znělo v uších!

 

Třetí dítě je můj dar, který mě nutí přehodnocovat a uvědomit si, že když máme fazole po celém bytě, nepřesýpá je nikdo a jen já je zametám, že je něco špatně. Elli všude vyleze, vše mačká, opatlává a já už nemám sílu 6. rok vysvětlovat, opakovat a snažit se domluvit. Nepomáhá Nevýchova, nepomáhají seberozvojové kurzy pro matku (mě!), nastal čas vrátit se k sebevzdělávání na téma děti.

 

Mili mi poprvé v životě vysvětlila opravdu krok po kroku, jaké potřeby mají děti do 3 let, jak se jejich potřeby liší od dětí 3-6 let starých! Pochopila jsem, proč mi je moje nejmladší dítě neustále v patách, když přece může přesýpat ty fazole! 

 

Ellenka potřebuje, aby se mnou trénovala reálný život. Tuto myšlenku jsem už slyšela, ale nikdy mi nedošlo, že tedy ve skutečnosti nepotřebujeme žádné extra pomůcky, že je třeba žít život doma a na zahradě a moudře ji zapojovat do činností, o které projeví SAMA zájem. Že toto je moje úloha - neposílat ji si hrát s pomůckami, které jsem JÁ tak důsledně nachystala na tácky, ale připravit jí prostor tak, aby se mohla zapojit do denních činností - od přípravy jídla, stolování, samostatného oblékání, mytí, úklidu... Moje Elli je tak neklidná, protože ona nemá čas si hrát s fazolemi - její čas je u kuchyňské linky s nožem a mrkví v ruce, s kartáčkem a botkou od písku v lavorku, s mopem u pokapané podlahy. 

 

Mili mi ukázala, jak dítěti předvést, jak aktivitu zvládne, i když sotva stojí na nohou. Vysvětlila, co dítě nezvládne, pokud nestojí na nohou. Jak se zachovat a jak předejít nezdaru. Jak se zachovat, když dělá něco špatně. Jak ne-diskutovat. Jak dát jasná pravidla a netrápit se jimi. Jak dát důvěru a budovat sebedůvěru. Jak s dítětem dělat věci bezpečně, abych se nebála, že se poraní, i když je to poprvé, co drží v ruce ostrý nůž. 

 

Děti do 3 let prostě nejsou zmenšené děti 3-6 leté. Jsou to úplně jiné děti. Jejich touha dělat to, co dělá máma/táta, je nesmírná. Jejich zkušenosti jsou minimální. Ztrácíme je, když nejsou snámi u denních činností, když s nimi nemluvíme, když je jen sekýrujeme a upozorňujeme na nebezpečí, když je zavíráme do krásných dřevěných IKEA kuchyňek, kde mají krájet dřevěným nožem dřevěnou mrkev a tvářit se, že je to baví. Děti to často dělat budou - ale dáme-li jim na výběr, vždy je najdeme vedle sebe, v opravdové kuchyni na stupátku vedle mámy. Budou krájet skutečnou mrkev a jíst ji. Budou ji sypat do polévky. Nejlepší vaření je totiž takové, co se dá doopravdy sníst a co se vaří s láskou. 

 

Děti si přecene chtějí hrát na "jako-život". Ony chtějí žít.

A to jsem pochopila na semináři s Mili Pažickou!

 

Moc díky, Mili!

Irča Kubantová, Brno"

 

Sestřih reálných činností dopoledního bloku 18.měsíční holčičky natočené v komunitě Marché Montessori miniškoličky

www.youtube.com/watch?v=j57r6W1qLgc

 

Přejeme krásné chvíle s Vašimi dětmi a přijemné podzimní dny! ;-)

Petra Šlencová Bílská ' Marché Montessori